Dějiny osobní automobilové dopravy byly vždy neodmyslitelně spjaty s vývojem v oblasti pohonů a jejich paliv. Jedním z technologických konceptů, který se této soutěže od počátku zúčastňoval, byl elektromobil. Do výčtu vlastností, kterými se elektromotorem poháněná vozidla vůči konkurenci paromobilů a vozidel se spalovacím motorem odlišovala, lze zahrnout lepší výkonnostní parametry, až čtyřnásobně vyšší energetickou účinnost, konstrukční jednoduchost a téměř nulové splodiny, a to nejen pokud jde o CO₂. V neposlední řadě pak také hluk či prašnost.

Slabinou elektromobilů, která je dodnes velkou elektronickou výzvou, byl od počátku nedostatek levných
a lehkých vysokokapacitních baterií. Samozřejmě bylo poukazováno i na další "nedostatky", jako například absenci jakéhokoliv zvuku v porovnání se spalovacím motorem. Přestože koncepční elektromobily už v 19. století prokázaly, že v budoucnu mohou naplnit požadavky na rychlost i dojezd, vnější kritika na tento účet nikdy neutichla. Výrobci automobilů se spalovacím motorem navíc mezitím horlivě pracovali na výzkumu součástek, s jejichž pomocí by svým zákazníkům mohli dopřát pohodlí jejich elektrické konkurence.

Možných odpovědí na otázku, proč byla cesta elektromobilů na výsluní tak křivolaká a proč není u konce, je mnoho – nedostatečný dojezd, "spiknutí" automobilové a petrolejářské lobby, nízké ceny ropy a podobně. Většina těchto problémů byla však vyřešena již před několika desetiletími, ale chyběla motivace, aby byl přechod na jiný pohon konečně uskutečněn. Právě z toho důvodu se zdá, že současná renesance elektromobilů, nastartovaná rostoucími cenami paliv a podpořená problémy se zplodinami spalovacího motoru, dosáhne porovnání s těmi předchozími úspěšné koncepce.

• 1893 - 1924
• 1924 - 1990
• 1990 - 2010