Výpočet tepelné ztráty celého objektu slouží ke stanovení potřebného výkonu zdroje tepla. Pro určení potřebného výkonu otopných těles je nutné stanovit tepelnou ztrátu jednotlivých místností.

Většina lidí si vybaví zateplení obvodových stěn. Největší tepelné ztráty jsou však v drtivé většině případů způsobeny úniky tepla otvorovými výplněmi, tzn. okny a vstupními dveřmi. Tyto tepelné ztráty mohou činit až 50 % (v extrémních případech i více). Proto je vhodné před případným zateplením obvodových stěn začít právě výměnou obvodových výplní. Tento postup je vhodné dodržet, jelikož technologie prací na sebe navazují (je kontraproduktivní jeden rok zateplit obvodový plášť a druhý rok vyměňovat okna).

Podíl tepelné ztráty větráním může činit u nezateplených panelových domů přibližně 1/3 všech tepelných ztrát. Špatné nebo chybějící větrání způsobuje zdraví škodlivé klima prostoru, které značně narušuje kvalitu života domova. Naopak správné větrání šetří energie a udržuje hezké životní prostředí, protože čerstvý a suchý vzduch se ohřívá několikrát rychleji než vlhký. Cílem větrání je získat maximum kvalitního vzduchu při minimální spotřebě energie. Pro aktivní větrání oknem je nutno respektovat dobu nezbytnou ke kompletní výměně vzduchu v místnosti nárazovým větráním (úplně otevřené okno), která je závislá na venkovní teplotě. V zimě zpravidla 4 – 6 minut, na jaře a na podzim 10 – 20 minut, v létě pak 25 – 30 minut. Tepelné ztráty lze tedy snížit správným větráním, ideálním případem je systém tzv. rekuperace.

Tepelné mosty jsou místa, jimiž dochází ke zvýšeným únikům tepla z vytápěného prostoru. Zvýšený tepelný tok proudící z teplé místnosti často vyvolává kromě vyšších tepelných ztrát také problémy spojené s vyšší koncentrací vlhkosti v daném místě (vznik plísní, nižší životnost stavebních prvků a konstrukcí). Jeden z nejčastějších tepelných mostů je styk vodorovné konstrukce (stropu, balkónové konzoly) s konstrukcí svislou (stěnou), dalším možným tepelným mostem jsou např. různé prostupy stavebních konstrukcí.

Existenci tepelného mostu nejsme ve většině případů schopni zaznamenat pohledem, jelikož se jedná o skryté vady, které lze odhalit měřením povrchových teplot. Pokud předpokládáme existenci tepelného mostu v konkrétním místě, lze povrchovou teplotu měřit bodově, a to buď kontaktně (chrom-niklovými teplotními odporovými čidly), nebo bezkontaktně (infrapyrometrem). Pro zjištění, zda vůbec tepelný most v konstrukci existuje, a ke stanovení jeho případné polohy je vhodné použít plošné měření. Ke zjištění povrchových teplot v ploše slouží termovizní měření.

Termovizní měření provádí specializované společnosti, které lze snadno vyhledat na internetu. Ceny jsou u jednotlivých společností různé, většinou se pohybují v řádech stokorun za pořízený termovizní snímek (cca 200 – 500 Kč za snímek).

Zateplování budov technologiemi zevnitř se obecně příliš nedoporučuje. Důvodem není to, že by vnitřním přizděním (příp. vložením izolace) nebylo dosaženo zlepšení tepelně izolačních vlastností, nýbrž je zde riziko možných defektů plynoucích z vytvoření difúzně různorodé materiálové skladby, ale i existence tepelných mostů. Jedná se především o rizika kondenzace vodní páry v konstrukci a na povrchu. Proto lze doporučit – ač se jedná o finančně významnější investici – provedení optimálně navrženého vnějšího zateplení. Obecně lze říci, že technicky správné je izolovat konstrukci z chladnější strany, nikoli z té "teplejší".

Je nutné si uvědomit, že u obvyklých systémů vnějšího kontaktního zateplení představují náklady na izolant (polystyren) jen čtvrtinu až třetinu celkových nákladů. Lepidla, omítky, výztužné síťky, nátěry, zapůjčení lešení, zařízení a úklid staveniště, práci a dopravu je nutné platit bez ohledu na to, bude-li na domě izolace 5 nebo 20 cm. Proto je žádoucí provést nejprve optimalizační výpočet, který určí sílu izolace, jež nám zajistí dostatečnou úsporu tepla. Existují případy, kdy lidé před pár lety zateplili dům několika (málo) centimetry izolantu a dnes by rádi izolaci zesílili. Technicky to většinou lze, celková investice je však výrazně vyšší.

Slouží pro jednoduché a názorné zhodnocení budovy z hlediska její energetické náročnosti. Umožňují jednoduché srovnání budov z hlediska kvality obalových konstrukcí a nároků na energii potřebnou pro vytápění, a tedy i nákladů na provoz. Mohou sloužit jak stávajícím majitelům a uživatelům objektu, tak i realitním kancelářím a zájemcům o koupi či pronájem domu, jako jeden z nástrojů pro stanovení výše kupní ceny nebo nájmu. Energetický průkaz a energetický štítek se zpracovává pro rodinné i bytové domy i pro budovy v sektoru služeb a výroby.

Od 1. ledna 2009 je průkaz energetické náročnosti budovy součástí projektové dokumentace pro stavební povolení novostaveb či rekonstrukcí staveb s větší podlahovou plochou než 1 000 m². Průkaz energetické náročnosti budovy zpracovávají tzv. energetičtí experti, kteří na tuto činnost získali oprávnění od Ministerstva průmyslu a obchodu; jejich seznam naleznete na stránkách MPO – Seznam energetických expertů.

ANO! Výpočet tepelných ztrát objektu a návrh elektrického topného zdroje je k dispozici v sekci Kalkulačky energie. Kalkulačka slouží pouze pro orientační zjištění tepelných ztrát. Detailním výpočtem tepelných ztrát objektu se zabývají specializované společnosti, na které je nutné se v případě potřeby obrátit.

Po výpočtu tepelné ztráty je nutno při návrhu přímotopného zdroje místnosti zvolit takový, který bude mít hodnotu příkonu vyšší (o cca 10 %), než je vypočtená tepelná ztráta. Byla-li by tepelná ztráta místnosti větší, je tento chybějící výkon potřeba nahradit jinak, např. instalací dalších doplňkových přímotopných konvektorů. V daném případě lze doporučit minimální hodnotu příkonu přímotopného zdroje 2 000 W. Výběr topného zdroje konzultujte s odborníky, dávejte přednost osvědčeným výrobkům od renomovaných výrobců. V sekci Zvýhodněná nabídka zboží poskytuje Centrum energetického poradenství mj. slevy na nákup akumulačních kamen a přímotopných spotřebičů.