1. Přirozené větrání:

U přirozeného větrání probíhá nekontrolovaná výměna vzduchu netěsnostmi okenních a dveřních spár. Proudění vzduchu je způsobenému tlakovým rozdílem mezi studeným a teplým vzduchem.

2. Hybridní větrání:

Hybridní větrání představuje kombinaci účinku přirozené (vztlakové) síly se silou mechanickou (nucené větrání). V bytové výstavbě je hybridního větrání dosaženo většinou přirozeným přívodem vzduchu okny
a dveřmi, a nuceným odsáváním z WC, koupelny a kuchyně (digestoří).

3. Nucené větrání:

Nucené větrání je dosaženo pomocí vhodného mechanického přístroje – např. ventilátoru. Výměna vzduchu pak probíhá nezávisle na klimatických (tlakových) podmínkách. Rychlost ventilátoru můžeme regulovat podle aktuální potřeby. Nucené větrání může být:

1. Lokální – s ventilátorem či větrací jednotkou pro každý byt
2. Centrální – s ventilátorem či větrací jednotkou pro více objektů najednou

4. Úsporné větrání – rekuperace

Jedná se o jednoduchý a velmi účinný systém se zpětným ziskem tepla, který zajišťuje nejen neustálý přívod čerstvého vzduchu, ale i značné úspory ve vytápění (až 40 %).

Rekuperační větrací jednotka se stává z křížového rekuperačního výměníku, dvou ventilátorů, vzduchového filtru a ovládacího panelu. Princip funkce spočívá v tom, že odpadní vzduch, který vychází z místnosti ven, nám při průchodu výměníkem bezkontaktně ohřívá vzduch čerstvý, přicházející z chladného venkovního prostředí. Vzduch se tedy před vstupem do místnosti téměř zadarmo předehřívá aniž by došlo ke smíšení se vzduchem odpadním.

Výhody rekuperační jednotky:

• vysoká účinnost - díky speciální technologii předává cca 80 % tepla
• kontrolované větrání podle potřeby – nastavitelné stupně větrání
• filtrace čerstvého i odváděného vzduchu – obsahuje i prachové a pylové filtry
  

Výsledek při venkovní teplotě -15°C: