Z hlediska zvýšení hospodárnosti ohřevu a rozvodu TUV se doporučuje místo ohřevu volit co nejblíže ke konečnému spotřebiteli a dávat přednost ohřívání místnímu před ohříváním ústředním.

Rozvody TUV musí být izolovány. Ztráty tepla snížíme časově řízenou cirkulací v rozvodech a omezením plýtvání vodou při odpouštění.

Ohřev vody (TUV) je technologie, která patří částečně do oboru vytápění a částečně do oboru obvykle označovaného jako sanita. Posuzování nákladů na ohřev vody stojí proto dost často mimo pozornost různých úvah a rozborů "kde ušetřit". Projektant, v častějším případě dokonce montážní firma, pak způsob ohřevu zvolí metodou "střelby od boku".

Při rozhodování o způsobu ohřevu TUV musí být řešeny otázky: zdroje energie, rozvodů a umístění ohřívačů
v objektu apod. Nízká účinnost u CZT je způsobena ztrátami tepla ve venkovních potrubních rozvodech mezi jednotlivými budovami a ztrátami v objektech při trvalém oběhu TUV v soustavě.

Základní doporučení a možnosti úspor energie:

• Při volbě vhodných elektrických ohřívačů je třeba respektovat podmínky připojení na rozvodnou síť.
• Vybrat zařízení a jeho kapacitu s ohledem na budoucí předpokládanou spotřebu vody.
• Vhodně vybrat situování odběrných míst s cílem minimalizace vedení potrubí.
• Tepelně izolovat rozvody teplé vody.
• Spotřebu TUV měřit u každého místa spotřeby.
• Dodržovat zásady hospodárné obsluhy, jako je například zamezení úniků vody z kohoutků, časově řízenou cirkulací TUV, vypínání akumulačních ohříváků v době dlouhodobé nepřítomnosti apod.