Kvalitu vzduchu v místnostech určuje obsah odérových látek a aerosolu. Kvalita vzduchu obsahuje subjektivní hodnocení (pachy) a objektivní hodnocení z hygienického hlediska (obsah škodlivých plynů, které nemusí být lidským čichem detekovány).

Nejjednodušším způsobem jak zajistit pravidelný přísun čerstvého vzduchu je tzv. přirozené větrání, které funguje na základě stejných fyzikálních zákonů, které způsobují pohyb vzduchu v atmosféře – vítr. Přirozený pohyb vzduchu vzniká v důsledku působení gravitačních (vztlakových) sil vyvozených rozdílem hustot vzduchu venkovního a vnitřního a tlakovými rozdíly vznikajícími při obtékání budovy větrem. Působením vztlakových sil vzniká v horní části budovy přetlak a v dolní podtlak (vůči atmosférickému tlaku). Nejběžnější a nejvíce známý systém přirozeného větrání vzduchu je infiltrace okenními spárami. Přirozené větrání je součástí starší zástavby kancelářských budov, škol, nemocnic apod.

Druhým způsobem větrání je systém nuceného větrání, který využívá k dopravě vzduchu ventilátoru. Hlavní výhodou těchto systémů je jejich nezávislost na klimatických podmínkách, možnost nastavení průtoku vzduchu a v neposlední řadě možnost filtrace přiváděného vzduchu čímž snížíme riziko výskytu alergeních látek
v pracovním prostoru. Vzduch se dopravuje potrubím a do prostoru je přiváděn přes koncové elementy, které jsou různé konstrukce a v místnosti pak navozují rozdílný obraz proudění vzduchu. Podle toho jestli vzduchotechnické zařízení obsluhuje jednu nebo více místností, rozdělujeme soustavu na centrální nebo lokální.