Spotřeba tepla na vytápění závisí na dvou faktorech:

1. tepelně izolačních vlastnostech obálkové konstrukce, tj. na kvalitě použitých materiálů a jejich tloušťce
   a těsnosti výplní stavebních otvorů (tj. oken a dveří)
2. výši vnitřní teploty budovy.

Výpočtovou teplotu v jednotlivých místnostech různých typů budov podle jejich určení uvádí norma
ČSN 06 0210 Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění. Celou problematiku chování stavebních konstrukcí a stavů vnitřního a vnějšího prostředí popisuje obsáhlá technická norma ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov.

Možnosti zvýšení tepelného odporu konstrukce jsou popsány v samostatné kapitole této příručky věnované zateplování. Udržování správné vnitřní teploty v místnostech musí zajistit regulační systém vytápění.

Regulace vnitřní teploty

Systém vytápění by měl teoreticky být navržený právě na dosažení požadované vnitřní teploty v jednotlivých místnostech v návrhových podmínkách. Skutečné podmínky jsou vždy poněkud odlišné, a proto je třeba výkon vytápění individuálně regulovat tak, aby nedocházelo k jejímu překračování. Často citovaným příkladem je cca 6% nárůst roční spotřeby tepla na vytápění při trvalém zvýšení vnitřní teploty v topném období o 1 °C .

Nejčastějším typem vytápění je teplovodní systém. Na výstupu ze zdroje se udržuje taková teplota topné vody, aby se dosáhlo požadované teploty v místnosti s nejméně příznivými podmínkami. Průtok topnými tělesy
v ostatních místnostech je třeba omezit tak, aby klesl jejich výkon a tyto místnosti se nepřetápěly.

Tuto funkci v menších budovách zpravidla vykonávají termostatické hlavice, které přímo ovládají regulační ventily na radiátorech. Ve větších budovách s řadou otopných těles se teplota výstupní vody nastavuje zvlášť pro jednotlivé větve otopného systému, které zásobují obdobné typy místností. Typická je nutnost oddělení rozvodů alespoň pro místnosti na severní a jižní resp. západní straně budovy, kde významnou roli hrají tepelné zisky osluněním.

Dalším zdrojem úspor je zavedení útlumových režimů, kdy se teplota v celé budově nebo vybraných částech sníží na dobu, kdy příslušné prostory nejsou využívány. Změna topného výkonu musí odpovídat akumulačním schopnostem budovy a musí být splněny požadavky na tepelnou stabilitu podle výše citované normy, tj. teplota smí poklesnout jen o určitou hodnotu závislou na typu budovy a způsobu využití prostor.

Tepelné rozvody

Možnosti kvalitní regulace vytápění závisí podstatnou měrou na uspořádání a stavu tepelných rozvodů. Rozvody větších budov by měly být uspořádány do několika větví, v nichž lze výstupní teplotu ze zdroje nastavovat samostatně. I v rámci jedné větve je třeba zajistit takové průtokové poměry odpovídající požadovaným výkonům. Po dodatečně provedených změnách v rozvodném systémů (např. doplnění nových podružných větví, osazení termostatických hlavic) se hydraulické poměry mohou významně změnit. V takových případech je třeba provést hydraulické vyregulování systému spočívající ve výpočtové kontrole hydraulických poměrů a navržení vhodných úprav (výměna starých oběhových čerpadel za energeticky úsporné systémy, vřazení dodatečných odporů na některých větvích).

Tepelné rozvody umístěné uvnitř budovy jsou další teplosměnnou plochou a jejich tepelné ztráty proto musí být zohledněny při návrhu otopných těles. Pouze v prostorech s nižší návrhovou teplotou je třeba rozvody opatřit izolací, aby nedocházelo k přetápění těchto prostor. Konkrétní řešení je třeba navrhnout na základě výpočtu.

Vedle palivových nákladů, resp. nákladů na nákup tepla v případě CZT, je třeba posoudit i další složky provozních nákladů, zejména náklady na opravy a údržbu zařízení, náklady na elektřinu a další provozní hmoty, zejména pro úpravu a doplňování vody. Údržbové náklady závisejí na stavu zařízení – při zvažování případné výměny dožitých kotlů je třeba zahrnout vedle úspory paliva díky lepší účinnosti i eliminaci nákladů na opravy
a vyšší provozní spolehlivost.

Spotřebu elektřiny podstatnou měrou určuje pohon oběhových čerpadel topné vody a dále např. ventilátorů turbokotlů. Standardním řešením u těchto pohonů je regulace otáček pomocí frekvenčních měničů, které přinášejí oproti regulaci škrcením významných úspor. Moderní elektromotory konstruované specielně pro tyto aplikace mají rovněž nižší spotřebu ve srovnání s jejich staršími předchůdci.

Potřeba doplňování přídavnou vodou by měla být eliminována na nezbytné minimum pro nové napouštění systému nebo jeho částí při opravách. Netěsnosti a následná nutnost doplňování vede vedle přímých nákladů na vodu a i ke zvýšení nebezpečí koroze systému z vnitřní strany. Standardním řešením udržování tlaku
v systému při změnách teploty je automatická jednotka používající k odpouštění a zpětnému dopouštění vody tlakovou zásobní nádrž, kde vodní prostor je uzavřen pohyblivou membránou, takže nedochází ke styku vody se vzduchem, jako tomu bylo v případě nádoby beztlaké.