Budovy průmyslového charakteru se od obytných a administrativních budov liší především velkými rozměry vytápěných prostor a často i přítomností technologického výrobního zařízení, které je zpravidla energeticky náročné.

Systém vytápění pak zajišťuje dodatečný přívod tepla a výměnu vzduchu pro vytvoření pracovních podmínek
pro obsluhu i samotný proces nebo pro temperování těchto prostor při odstávce výroby. V jiných případech se naopak může jednat o budovy bez vytápění s omezenou přítomností obsluhy.

Náhrada parních rozvodů

Typickou teplonosnou látkou používanou v průmyslových areálech byla v minulosti pára, která sloužila především pro samotnou technologii, ale byla používána i pro vytápění. V řadě podniků došlo k postupnému snížení spotřeby páry díky změnám používaných výrobních procesů nebo jejich útlumu a přechodu na jiné způsoby využití prostor. Původní parní rozvody při podstatném snížení přenášeného tepla se stávají velmi neefektivní. Pára se při pomalém proudění ochladí a začne kondenzovat, čímž podstatně vzroste přestup tepla a tepelné ztráty. Do vzdálenějších odběrných míst s malým odběrem se dostane směs páry a kondenzátu
a zásobované systémy ztrácejí svou funkčnost.

Další podstatnou nevýhodou parních rozvodů jsou problémy s odváděním kondenzátu. Nefunkční sběrače kondenzátu způsobují průnik páry do kondenzátního systému a její následný únik, čímž se spotřeba významně zvyšuje. V takovémto případě je třeba přejít na jiný způsob vytápění.

Možností řešení je celá řada. Podle charakteru vytápěných prostor se může zvolit přestavba kotelny na teplovodní s elektrickým ohřevem a instalace teplovodních rozvodů nebo decentralizace systému vytápění
s lokálními teplovodními zdroji a konvektivními nebo sálavými teplovodními panely. Druhým řešením jsou akumulační kamna nebo přímotopné jednotky.

Všechny tyto moderní technologie mají za sebou desetiletí vývoje a o volbě konkrétního řešení je třeba rozhodnout pro daný konkrétní případ.

Zpětné získávání tepla

Některé výrobní technologie mají velkou spotřebu tepla, které v daném procesu nelze plně využít, především
s ohledem na jeho požadovanou vyšší teplotní úroveň. Příslušné odpadní teplo lze však případně zužitkovat
v jiném procesu vyžadujícím nižší teplotu, a snížit tak jeho spotřebu primární energie.

Možnosti zpětného získávání tepla je třeba prověřit u samotných technologií a jejich kombinaci (tzv. pinch analýza) a rovněž pro účely vytápění.

Typickými příklady je např. využití tepla výstupních spalin z technologických pecí pro předehřev topné vody. Problémem bývá skutečnost, že technologické odpadní teplo bývá k dispozici v přerušovaných cyklech, zatímco možnosti jeho uplatnění mají jinou závislost, takže efektivita využití závisí na jejich souběhu, který je z části náhodný. Předávání tepla může být dále ztíženo znečištěním odpadních médií, které vede k zanášení teploměrných ploch. Přesto tento potenciál může být významný a stojí za detailní analýzu.